aum.jpg

Nedualita

 

 

 

 

Domů

 

 

 

Kontakt

Překlady – Poonja

Překlady – Ramana

Překlady – Sailor Bob

Profily osobností

Odkazy

 

Obsah stránky

 

Učení Ramany Mahárišiho. 1

 

 

Učení Ramany Mahárišiho

Přeloženo z: http://www.arunachala.org/ramana/teachings/ (stránky Arunachala ašramu v New Yorku).

 

  Radost

 

Všechny živé bytosti hledají štěstí, touží po štěstí bez stopy utrpení. Ve stejné chvíli každý miluje jen sám sebe.

Příčinou lásky je tedy štěstí. Takže, štěstí musí spočívat v nás samých. Dále, toto štěstí je každým denně prožíváno

ve spánku, kdy nemyslíme. Abychom dosáhli této přirozené radosti, musíme znát sami sebe. Proto je sebedotazování, hledání

odpovědi na otázku "Kdo jsem?" nejzákladnější.

 

  Vědomí

 

Existence nebo Vědomí je jedinou skutečností. Vědomí a bdělému stavu říkáme bdělý stav. Vědomí a spánku říkáme spánek.

Vědomí a snům říkáme snění. Vědomí je tím plátnem, na kterém je vše promítáno. Obrazovka je skutečná, ale obrázky na ní

jsou jen jako stíny.

 

  Mysl

 

Mysl je zvláštní síla vlastní Já (pravému já, angl. Self).

To, co se objevuje v tomto těle jako pocit "já" je myslí.

 

Když se sotva znatelná mysl vynoří přes mozek a smysly, poznáváme hrubá jména a tvary. Když ale setrvává v Srdci, jména a

tvary zmizí… Jestliže mysl zůstává v Srdci, "já" nebo ego, které je zdrojem všech myšlenek zmizí a Já (Self), pravé, věčné

"Já" existuje samo o sobě. Tam, kde není nejmenší stopa ega, je Já.

 

  "Kdo jsem já?" - pátrání

 

Pro všechny myšlenky je myšlenka "já" zdrojem.

 

Mysl se rozplyne v sebedotazování, Sebe-hledání, hledání odpovědi na otázku "Kdo jsem já?". Pátrání po Já zničí všechny

ostatní myšlenky a nakonec zabije i sama sebe. Když se objeví jiné otázky, musíme chtít zjistit, komu vyvstávají aniž bychom

je uskutečňovali. Co na tom záleží, kolik myšlenek přijde? Jak jen každá přichází, musíme se pozorně ptát po tom, komu se

objevila. Odpovědí bude "mně". Ptáte-li se "Kdo jsem?" , mysl se vrátí ke svému původnímu Zdroji (tam odkud přišla).

Myšlenka, která se vynořila se také nutně znovu zanoří. Když takto cvičíte dál a dál, schopnost mysli zůstat ve svém

Zdroji vzrůstá.

 

  Podlehnout

 

Jsou dvě cesty, jak se vzdát. Jedním způsobem je dívat se do zdroje mysli a pocitu "já" a zůstat v něm. Jiným je pociťování

"nemůžu si sám pomoci, Bůh je všemocný a já nebudu v bezpečí, dokud se na něj úplně nespolehnu", což postupně vytvoří

porozumění, že Bůh existuje sám o sobě a ego se nepočítá. Obě metody vedou ke stejnému cíly. Úplné odevzdání se, zanechání

odporu je jen jiným jménem pro džňánu čili osvobození.

 

  Tři stavy: bdění, sny a spánek

 

Mezi bdělým stavem a sněním je jen jeden rozdíl, a to, že sen trvá krátce a bdění dlouho. Oba jsou zde jen díky mysli.

Náš skutečný stav (domov) je za bděním, sněním a spánkem známý jako turíjá.

 

  Půvab - milost Gurua, učitele

 

Neříkám, že Učitel není nezbytný. Ale nemusí být nutně v lidské podobě. Někdo si myslí, že je méně hodnotný a náleží pod

vyšší, nadřízenou, vševědoucí a všemohoucí autoritu Boha, která řídí jak jeho, tak i osud celého světa a proto se ho bojí,

uctívá jej nebo se vzhledem k němu cvičí v lásce - bhakti. Když dosáhne určitého stupně a je připravený na osvícení, stejný

Bůh, kterého uctíval přijde jako Guru, učitel a vede jej. Učitel přichází jen proto, aby řekl "ten Bůh, kterého jsi uctíval

vně je v tobě. Ponoř se do sebe a poznej, že Bůh, Guru i pravé Já jsou jedno."

 

  Sebe-realizace

 

Stav, kterému říkáme Realizace je jednoduše tím "být sám sebou", ne muset něco vědět nebo se něčím stát. Jestliže někdo

realizoval, je tím, který je sám o sobě a který takový vždy byl. Nelze popsat co to je. Můžeme tím jen být. Samozřejmě,

nepřesně o tom mluvíme jako o seberealizaci, hledáme-li správný výraz.

 

To, které je je mírné! Vše, co potřebujeme "udělat" je jen "zůstat tichý". Klid je naší původní povahou. To my to kazíme a

vše, co je třeba udělat je, abychom to kazit přestali.

 

  Srdce

 

Ve středu srdeční dutiny září Světlo Brahman (jediného Boha) jako átmá (naše vlastní Já, Self) v pocitu poznání "já-já"

(já jsem). Dosáhni Srdce ponořením se do Sebe, ať už kontrolou dechu nebo pozorností otočenou k poznání Já. Pak určitě

zůstaneš v poznání Já upevněný.

 

  Odříkání

 

Když byl Bhagaván otázán: "jak se grihasthovi (tomu, kdo žije doma) vede při mókše (neboli osvobození)?", řekl: "Proč si

myslíte, že jste grihastha? Vydáte-li se na cestu jako sanjásí (ten, kdo se vzdává všech svých jistot, aby našel smysl svého

života), bude vás pronásledovat podobná myšlenka - tedy že jste sanjásím. Ať už zůstáváte doma jako grihastha, nebo to

odmítnete a jdete do lesa, půjde vaše mysl s vámi. Ego je zdrojem všech myšlenek. Vytvořilo vaše tělo i celý svět a nyní

vás chce přesvědčit o tom, že jste grihastha. Vzdáte-li se světa, změní se pouze vaše vnímání se jako sanjásiho za grihasthu

a vaše okolí tady v lese za to, které najdete doma. Ale smýšlení, které vám je jen na překážku zůstane. Ještě vzroste v

novém prostředí. Ve změně prostředí nenajdete pomoc. Překážkou je mysl. Musí být překonána ať už jste doma nebo v lese.

Můžete-li to dokázat v lese, proč ne doma? Proč tedy chtít měnit prostředí? Můžete se o to pokusit dokonce i teď - ať už je

vaším okolím cokoli. Okolí nebude nikdy takové, jaké jste si přáli."

 

  Osud a svobodná volba

 

Svoboda i osud, obojí je správně. Osud je výsledkem minulých činů a týká se vašeho těla. Nechte své tělo jednat, jak si

přeje. Proč se o ně staráte? Proč mu věnujete tolik pozornosti? Svoboda i spoutání osudem trvají jen do doby, dokud trvá

tělo. Ale džňána (poznání) transcenduje obě. Já je nad znalostí i nevědomostí. Cokoli se stane, stane se díky tvým minulým

činům, touze po poznání a dalším faktorům.

 

Jsou jen dva způsoby, jak přemoci osud a být na něm nezávislý. Jedním je ptát se, pro koho tento osud existuje a poznat,

že jen ego je svázané s osudem a nikoli naše pravé Já (Self), tj. že pro Já spoutání neexistuje.

 

Druhou cestou je zabít své ego úplným odevzdáním jej Bohu, pochopením, jak jsme bezmocní, opakováním si "ne já, ale

Ty Pane určuješ co se stane", odevzdáním celého svého pocitu 'já', sebe Bohu, aby si s ním dělal, co chce. Úplné vymazání

ega je nezbytné k proměně osudu a vítězství nad ním, ať už tohoto "smazání" ega dosáhnete sebedotazováním nebo cestou

oddanosti.

 

  Džňáni

 

Džňáni dosáhl osvobození již nyní, zaživa, tady a teď. Není pro něj důležité jak, kde a kdy zanechá své tělo. Může to

vypadat tak, že se někteří džňání trápí, jiní že jsou v Samádhí (blaženosti) a někteří že před smrtí zmizí z dohledu. Ale

proto není nějaký rozdíl v jejich džňáně. Takové trápení je jen zdánlivé, jeví se tak jen nezasvěcenému pozorovateli,

přičemž džňáni nic podobného necítí, neboť již překonal mylný vztah k tělu a jeho Já je bez omezení.

 

Džňáni se neztotožňuje s tělem a jeho činnostmi. Ani nevnímá tělo. Vidí jen skutečné Já v těle. Není-li zde tělo a Já

(Self) zůstává, otázka "zmizení někam" nevyvstane.

 

  Praxe, odevzdání se a oddanost

 

Ve světle života a učení Ramana Mahárišiho věříme my, oddaní z Arunáčala ášramu, že je duchovní praxe (sádhana) nezbytná.

Vnitřní mír, radost a nesmrtelnost jsou dostupné všem, kdo zasvětili své životy praxi meditace a Sebedotazování a milují

poznání svého pravého já. Milost Gurua je stále přítomná zde i všude jinde, ale plně prožívána může být jen těmi nemnohými,

kteří zasvětili svůj život Poznání a Bhagavánovu učení.

 

Věříme, že Ramana Maháriši nežil nadarmo. Jeho přítomnost a vedení můžete zažít nyní tak jako v době, kdy zde byl tělesně

přítomný. Ti, kteří se k němu obrátí s upřímnou touhou a odhodláním o pomoc, ti kdo zkusí to nejlepší, aby žili Jeho učením,

pocítí Jeho Milost a vedení. O tom není pochyb!

 

V Arunáčala ášramu je učitelem Bhagaván Ramana Maháriši. Povídání a diskuse o učení mohou mít své místo v mysli hledajících,

ale Arunáčala ášram udržuje způsob předávání učení Ramany Mahárišiho tichem. Jeho učení bylo vždy předáváno takto, v Tichu,

a abychom mu porozuměli, musíme utišit svojí mysl. Mluvení může narušit jeho tiché učení o Srdci.

 

"Ticho je oceánem ve kterém se rozpouští řeky všech vyznání." - Thayumanavar

 

  Guru

 

Šrí Maháriši řekl, že je Guru nezbytný. Také říkal, že Guru nemusí být nutně vnější, jako v jeho případě. A před svým

odchodem ujasnil, že nikoho neopouští a nikam neodchází, že není ztotožněný se svým tělem. To znamená, že je i nyní.

 

Pravda je, že nám nikdo nemůže dát naše osvobození. Může být ukázáno k cestě, předají se rady, ale až naše vlastní

intenzivní, opravdová a úplná oddanost cíly rozhodne. Staneme-li se posedlými touto jedinou věcí - realizovat Pravdu,

pak Pravda - Guru v tělesné formě i vše ostatní k nám, bude-li to nutné automaticky přijde. Guru k nám přijde, jsme-li

připraveni. Jednoduše potřebujeme jen věnovat vše tomu být připraven a zbytek probíhá samovolně. Ti, kdo cítí důvěru v

Mahárišiho opravdovost o tom nepochybují.

 

Nahoru.

 

Reklama je svinstvo.

webzdarma.cz